Mon premier week-end en France

Opět se vám hlásí váš pařížský zpravodaj, aby se s vámi podělil o své poslední dojmy a zážitky.

Ve čtvrtek jsem byl poprvé ve škole na informační schůzce, ale o tom vám povím až v dalším příspěvku, pokud mě do té doby nevyhodí z internetu. Doma nám nefunguje, protože "je to rozbitý", a tak jsem teď v mekáči v nákupním centru La vache noire (Černá kráva, wtf?). 

Co jsem tedy dělal o víkendu? Jedna moje francouzská kamarádka slavila narozeniny a měla k tomu ještě kolaudaci svého bytu, kam se nedávno s přítelem přestěhovala. Zádrhel byl v tom, že bydlí v Rouenu, cože je sice jenom hodinu a půl vlakem z Gare St. Lazare, ale lístek stál 22 € a při pomyšlení na tu sumu mi krvácela peněženka. Proto jsem se rozhodl, že zvolím nějakou variantu víc étudiat. A tak jsem poprvé vyzkoušel covoiturage. Princip je jednoduchý: zaregistrujete se na stránce www.covoiturage.fr (jde to i přes účet na Facebook, takže nemusíte nic vyplňovat, jenom telefonní číslo), následně zvolíte město odjezdu a kam chcete plus kdy no a všemocný internet vám vyplivne seznam jiných členů - řidičů, kteří ten den vybranou trasu jedou autem a dají k dispozici volná místa. Je to něco jako couchsurfing, ale na transport. Kliknete na vybranou osobu, zarezervujete si místo, zaplatíte kartou, načež vám přijde SMSkou telefonní číslo řidiče a domluvíte si rendez-vous. Je to bezpečné - dostanete tajný kód, který předáte řidiči po ukončení cesty, na základě kterého dostane peníze. Vybrat si můžete koho chcete, všichni si píšou hodnocení a reference, takže si můžete zvolit někoho, kdo má milion zkušeností nebo třeba klidně někoho, kdo má fialové auto. Mým řidičem byl 28letý Thibault, protože mi nejlíp vyhovoval časově a chtěl za to jenom 7 €! (Chápete, jo? Třetina toho, co bych platil za vlak!) Celý den jsem byl nervózní, protože jsem se mu nemohl dovolat, jelikož mi nějak tady blbne český telefon. Nakonec se podařilo a domluvili jsme se, kde mě nabere. Jela s námi ještě jedna paní Izabelle. Cesta to byla moc příjemná, oba byli moc fajn a pochválili mi francouzštinu, takže jsem měl radost. Skoro celou dobu jsme si povídali a byla to poměrně zajímavá diskuze. Do chvíle než začali mluvit o tom, že je jeho manželka porodní bába a jak probíhal její vlastní porod. To jsem se snažil nějak teleportovat z auta, ale nepodařilo se mi to, tak jsem to musel všechno vyslechnout. 

Byt kamarádky Emilienne se nachází v historickém centru Rouenu ve velmi starém domě s trámovými stěnami. Podle plánů na radnici ten dům postavili v roce 1900, ale to je blbost. Prý když se neví, tak tam vrznou 1900. Jakože je to už dávno a voilà! Ubikace to je jinak velmi pěkná, vysoké stropy, všechno nové a čisté, krása! Dokázal bych si představit tam bydlet. Kolem 20:15 začali chodit první hosté. Byt se jevil jako poměrně prostorný. Když do něj ovšem dorazilo asi 18  lidí, člověk měl trochu pocit, že je v transportu do koncentráku. Z jednoho koutu obýváku se nedalo projít na druhý, aniž by při tom člověk nešlápl alespoň na 3 chodidla. Při troše štěstí bylo vaše jenom jedno. Párty se celkem vyvedla, jak můžete vidět na fotografiích. Lidé, které si pamatuju, byli taky dobří. Asi do půlnoci nikdo nepoznal, že nejsem Francouz. Když jsem ale hodně říkal u nás v Praze, tak se někdo zeptal. Párty skončila asi kolem jedné ranní, kdy přišla sousedka, že ještě 5 minutes et j'appelle la police! 

Oslavenkyně s mým darem a mnou

Nejvtipnější foto večera

Než přišla sousedka

Neděli jsem strávil se třema spolužákama ze školy. Všichni tři Italové a všichni tři super. Jmenují se Emilka, Evženka a Vilík, resp. Emilia, Eugenia a Guigliermo. Celý víkend byly journées du patrimoine, tak jsme se jenom procházeli po nábřeží Seiny a večer šli na mojito a večeři. Tím, že byly všechny památky zadarmo, všude byly tři prdele lidí a my jsme každopádně nebyli stejně motivovaní jako ti šprti, co s náma nešli a místo toho čekali šestihodinovou frontu do paláce Elysée, protože nám to doporučili ve škole. Ach jo, vypadá to, že hodně lidí jsou hrozní přizdisráči a nikam nechodí. Každopádně odpoledne to bylo fajn. A normálně - pivo Heineken v půllitrové plechovce tu stojí jenom 1,30 € v arabské večerce. Sice Heineken nemusím, až budu mít pivní absťák, určitě přijde vhod (přijde vhod, přijde vhod, ááááá vana přijde vhod Šmoulům!). Je to tu nejlevnější pivo, co jsem zatím viděl. V baru, když jsou happy hours, se dá najít za 2,50 €, ale není to žádné terno. Musím se začít učit pít víno. Bagety už zvládám bravurně. A ty sýry! Oj! Ale o jídle zase až někdy jindy!

Abyste mi věřili, že jsem v Paříži!

Musée d'Orsay

Notre Dame

Zítra (?) o něco málo o škole.

Jo a taky jdu do banky a zařídit si francouzskou SIMku. držte mi palce!

A bientôt !