Omlouvám se za zpoždění, ale nějak jsem neměl čas a pomyšlení psát své dojmy z prvního školního týdne. Pokusím se to všechno teda nějak ve zkratce zrekonstruovat.
PONDĚLÍ
Začneme pondělím, kdy mám, jak jsem již říkal pouze jeden předmět, a to tépéen neboli Technique de Prise de Notes. V jednom z prvních dopisů, co nám ohledně Erasmu posílali, se psalo, že je to jenom pro studenty, kteří už nějaký kurz tlumočnické notace absolvovali. Tak jsem se bál, co to bude... Ještě se k tomu dostanu. Budovu, kde měla tahle hodina být jsem našel poměrně snadno. Až mě to samotného zarazilo. Samozřejmě jsem si ale udělal ostudu u vstupu, protože jsem nevěděl, kam se přikládá alohomorakarta. Naštěstí jsem to zahrál celkem do autu a nikdo to moc nepoznal. Předmět vyučuje asi pětadvacetiletá slečna Lucie, co pořád vtipkuje a celkově se chová spíš jakoby byla naše kamarádka z hospody než profesorka (tak prestižní!) školy ISIT. Rozčarování nastalo už asi pět minut po začátku, když četla jména studentů. Ano, jako jediný jsem tam Erasmus. Druhé rozčarování nastalo, když se mě zeptala, z jaké jsem školy. Rozčarována ovšem byla slečna Lucie:
"De l'Université Charles? Oh, génial!"
Hm, tak jo, asi jsem geniální už jenom tím, odkud pocházím. To je celkem slušná reakce na to, že jsem tu úplně mimo a asi největší exot. "Quelle est votre langue maternelle?" Odpověděl jsem, že tchèque, načež slečna Lucie nasadila konsternovaný výraz, jestli si u ní dělám legraci, nebo je to opravdu jazyk. Následovala otázka, jaké jazyky tedy studuju (jak známo češtinku tu nemajou). Tak jsem jí vysvětlil, že protože nemají moji rodnou řeč, musím se tvářit, že jsem anglofon a mimoto dělám právě francouzštinu a aby toho nebylo málo, musel jsem si vzít ještě španělštinu.
- "Ooooh mais vous parlez plein de langues!"
- "No, já mluvím ještě rusky a trochu polsky."
- "Impréssionnant!"
(No, to se ještě uvidí...)
Teď něco málo k tomu, co přesně se na té hodině dělalo. Omlouvám se, že to bude pro někoho možná nicneříkající. Týká se to spíš mých spolužáků z translatologie. Teoreticky se to hodně podobalo naší metodice tlumočení na ÚTRL. Jenom s tím rozdílem, že celý loňský absolvovaný ročník to strčilo během asi 10 minut do kapsy. Na začátek jsme dělali jenom něco facile, z français do français, protože je to naše langue maternelle, takže nemáme žádné problémy s porozuměním textu a je to pro nás v pohodě. Jak pro koho, haha. Článek o prognózách demografického vývoje pro příštích 30 let ve vztahu k důchodové reformě mi teda v pohodě nepřišel. Z každého úseku jsem si stihl poznamenat asi tak první větu, protože pak jsem absolutně nestíhal. Navíc, a což je fakt dost masakr, nás celkem nutí unifikovaně měnit osobní systém zápisu, který jsem si během loňska vybudoval a přes prázdniny úspěšně zapomněl. Nesmíme si skoro nic psát slovy, musíme mít papír oddělený sloupečkem vlevo (na podmět věty, popř. časové vyjádření) a musíme vertikalizovat a oddělovat informace od sebe. Po každém úseku byl jmenován jeden dobrovolník, co musel představit svůj zápis na tabuli. Ještěže jsem si sedl do první řady, takže jsem vypadal jakože šprt a tahle pocta mě minula. Všichni lidi tam znají asi milion abeced. Včetně té elfské a klingonské, řekl bych. I se podle toho oblíkají. "Toto je staročínský symbol pro mosaznou kliku střešního okna, který používám pro cokoliv, co se týká cestování, transportu, exportu, vývozního cla a rakoviny prostaty." A do psích jater, kam jsem to vlezl! Nejenomže nemám žádný symbol pro rakovinu prostaty, ale navíc jsem z textu nepochytil nic a připadám si jako největší mimoň. Slečna Lucie vždycky představila i to, co si poznamenala sama. Vypadalo to jako instrukce na etiketě oblečení, jak se má daný kus oděvu prát. Ona z toho byla schopná hovořit o baby boomu a o tom, jak se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu. Zajímavé. Na příště jsme dostali za úkol napsat si v tlumočnickém zápisu pět vět o svých minulých prázdninách, které pak budeme na základě poznámek dávat zpět do souvislého výkladu v angličtině a ostatní je budou zapisovat a tlumočit do francouzštiny. Génial!
staročínský znak... smrt. To se asi vrátíš dost nabušený, co?
OdpovědětVymazatŘím zdraví Paříž! Ještě, že už mám internet doma a můžu se smát naplno. (Ve škole už po mně ohlíželi :D) Drž se!
OdpovědětVymazat