Tohle je asi ta nejabsurdnější věc, co kdy byla. Dossier znamená, jak jsem si bláhově myslel, něco takového: složka, spisy, akta. Když jsem ještě v Praze chodil do práce, naučil jsem se, že na Francouze to funguje jako zaklínadlo. Když jsem někam volal a potřeboval se nechat přepojit k nějaké důležité osobě, většinou to nešlo. Abrakadabra! Jakmile jsem řekl dossier, jako zázrakem byly všechn dveře otevřeny. Je to totiž slovo, kterého se všichni bojí. A právem. A protože jsou Francouzi děsní byrokrati, nesmírně si na ně potrpí.
Na místě jsem v praxi zjistil, že dossier může být naprosto všechno, od žádosti o azyl, přes formulář žádosti o kartu MHD, až po přihlášku do kroužku křížkové výšivky.
Moje první dossier bylo na uvítacím setkání ve škole. Byl to barevný papír přehnutý napůl, na něm moje jméno a vevnitř rozvrh hodin. U nás by se o tom nikdo ani nezmiňoval, tady mi řekli, že pro mě připravili petit dossier. Ty další jsem pak přestal počítat. Zmíním se stručně o těch, co mi daly nejvíc zabrat. Dossier v bance. Ve škole nám řekli, do jaké banky si máme jít udělat účet. Mají s ní nějakou spolupráci, což spočívá v tom, že při otevření dostaneme 40 € bonus. Nicméně nejde tam jen tak přijít a říct:"Jeden účet, prosím." Musíte si telefonicky domluvit rendez-vous. To trvá asi 15 minut, než se konečně promačkáte přes hlasovou samoobsluhu na nějakého živého člověka, který se vás teda zeptá, co chcete. Řeknete, že účet. Zeptá se, kde chcete mít banku. Dalších pět minut trvalo, než ji mademoiselle "lokalizovala" a řekla mi jméno mého poradce, conseiller.
- Kdy chcete rendez-vous?
- Co nejdřív.
- Aha, vidím, že by to šlo ve dvě odpoledne, můžete?
- Ne, to nestihnu. Co zítra?
- Ne, to nejde, musí tam být 24 hodin prodleva. (Wtf? Za dvě hodiny by to šlo, ale zítra ne?! Co je to za ptákovinu?)
- A v pondělí?
- Dobře, moment, ověřím to.
(Po pěti minutách "Váš hovor bude zodpovězen za pár okamžiků, nezavěšujte.")
- Monsieur, bohužel to nejde, v pondělí jsou banky zavřené.
Takže jsem tam mohl jít nakonec až v úterý. K otevření účtu je potřeba pouze: průkaz d'identité, certification de domicile (důkaz, že bydlíte, kde bydlíte... coooooože?!)
Můj conseiller byl naštěstí v pohodě. Popovídali jsme si o nabídkách bankovních produktů v ČR a ve Francii. Pak vyšlo najevo, že moje dossier ovšem bude méně v pohodě. Údajně doklad o tom, že jsem zaplatil nájem není dostatečná certification de domicile a mohl by mi takovou věc napsat kdokoliv. Pošlou mi prej doporučený dopis, který na poště podepíšu a pošlu zpátky. Tak budou vědět, že bydlím, kde říkám, že bydlím. Asi kdyby ke mně chtěl někdy pan conseiller přijít na návštěvu, tak aby nejel někam do kša. Dostal jsem svoje dossier a RIB a šel jsem domů. Zbytek mi přijde prý poštou.
Dopisů mi pak přišlo celkem asi deset. Co odrážka, co zvláštní dopis.
- poděkování, že jsem si vybral BNP Paribas
- oznámení, že můj conseiller se jmenuje Štefan Z Mostu Ze Starého mostu (Když člověk přeloží starofrancouzské šlechtické jméno, hned to zní míň nóbl, co?)
- nabídka pojištění snad všeho, od kola až po jachtu
- uživatelské jméno do internet bankingu
- heslo do internet bankingu
- PIN ke kartě
- pozvánka, že si mám kartu přijít vyzvednout
Přijdu teda do banky po třech týdnech asi a říkám, že chci svoji kartu. Paní ťukala chvíli něco zuřivě do PC a pak mi sdělila naučenou intonací:"Vaše dossier ještě nebylo schváleno, proto Vám nemůžu dát tu kartu, přijďte příští týden v pátek." Šel jsem tam radši až v to úterý potom, abych měl jistotu, že bude dossier v pořádku. Tak jsem dostal svoji francouzskou carte bleue, která je skutečně modrá a je celkově pátá do mojí sbírky kreditek. Na všech mám asi tak stejný obnos peněz, slovy: prd. Nicméně po pěti týdnech se podařilo!
Mezitím jsem potřeboval ještě zařídit mobil a kartu na MHD. Po prvním rendez-vous v bance jsem hned šel do Free (nejnovější místní operátor, který nabízí neomezené volání po Francii a na pevné linky po Evropě a USA, volné SMS po Francii a 3Gb internet). K otevření dossier u Free je potřeba: doklad d'identité, carte bleue a RIB. (RIB = rélevé d'identité bancaire, kus papíru, co dostanete v bance, na kterém je napsané vaše jméno a číslo účtu, abyste mohli dokázat, že účet máte a je váš. Debilita a zbytečná buzerace prostě.)
Ve Free musíte vystát frontu u vchodu, kde je hôtesse d'accueil, která se vás zeptá:"Je peux vous renseigner?" (Můžu vám poradit?) Ne asi, přišel jsem si sem jenom tak z plezíru vystát frontu.
- Chci ten paušál bez závazku.
- D'accord a máte s sebou doklad d'identité?
- Oui.
- A máte carte bleue?
- Oui.
- A máte RIB?
- Oui.
- A adresse mail?
- Oui. (Ne asi, krávo, posílám poštovní holuby!)
Vrazila mi do ruky lísteček s čekacím číslem a poslala mě se posadit. Když naskočilo moje číslo, šel jsem k přepážce, kde se ještě jednou opakoval stejně důležitý rozhovor. Ve chvíli, kdy mě požádali o carte bleue a viděli, že není bleue, tudíž není française, řekli ohlàlà a že neví, jestli to bude fungovat. "Aha, ale to je visa, to by mělo jít, i když je tchèque." Hm, všechny karty jsou buď visa nebo mastercard, minimálně ty, ke kterým mám přístup. Nechtěl jsem se ale hádat, tak jsem si myslel něco o prdeli a usmíval se.
"Bohužel, Monsieur, vaše carte bleue nefunguje. Je to moc sécurisé, musíte si to objednat en ligne na počítači doma." Tak jsem šel dom, ale ani tam to nešlo. Nakonec jsem musel poprosit spolubydlící, aby mi to zařídili s jejich kartou a zaplatil jsem jim poplatek za vedení dossier v hotovosti.
Karta přišla poštou za 3 dny. Aleluja!
Zbývala jenom karta MHD, neboli carte Imagine-R (čti imažinéééér). Pán v kukani v metru řekl, že se to dělá jenom par la poste a že pošlu dossier a počkám. Ve formuláři se mě ptali pomalu i na velikost bot, ale podařilo se mi na to vyzrát. Poslal jsem a čekal. Předplaceno jsem měl od 1. října, nicméně karta nepřišla. Tak jsem tam volal. Celé odpoledne. Nikdo neodpověděl. "Všichni naši operátoři jsou momentálně zaneprázdněni, nezavěšujte."Nakonec se mi po dvou hodinách podařilo probojovat a spojit se s operátorkou. Ptala se mě, pro ověření, na jméno, příjmení, adresu, datum narození, číslo formuláře... Chápete, karta na MHD je strašně důležitá věc a je potřeba velmi vysoké bezpečnostní prověrky. Pak se zeptala, kdy jsem to poslal. Když jsem řekl, že před dvěma týdny, bylo to jasné. "Monsieur, my máme 21 dní na zpracování dossier, nic jsme ještě nedostali. Musíte počkat. Hezký den," řekla mi. Volal jsem znovu ve čtvrtek, když to bylo těch 21 dní. Nechtěl jsem si totiž nabíjet další (už druhý navíc) týden za 20 €, když jsem věděl, že mi 32 € strhnou za říjen. K tomu ještě samozřejmě 8 € dalších. Za vedení dossier. Paní řekla, že jim to přišlo teprv minulý čtvrtek a že ještě to není. (Jak je možné, že před třema dny o tom neměli ani ponětí, že po mém dossier nebylo ani vidu ani slechu a najednou už tam týden odpočívá, jsem se radši neptal.)
- Vaše dossier se zpracovává. Kartu obdržíte prochainement.
Když jsem se zeptal, jaká je definice prochainement (znamená to "příště"), řekla mi, že neví, ať si radši koupím ticket de métro a počkám. Jenomže u nás v okolí staví nové bytovky a je tam taky napsáno prochainement, že tu budou byty.
 |
| Jestli bude karta hotová stejně rychle jako tyhle byty, tak potěš koště! |
- ŽÁDNÝLÍSTEKSINEKOUPÍM!KDYMIPŘIJDETAZATROLENÁKARTA?!?!
- Brzy! Au revoir!
Karta přišla do týdne. Asi 10 dní jsem jezdil buď úplně na černo nebo na dětský lístek. Naštěstí jsem neměl žádný problém. Kdyby jo, tak je to za pade.
Takže od minulého týdne můžu říkat, že mám všechny základní věci (snad?) v pořádku.
(Až na to, že mi furt padá internet a nefunguje GPS, nejde se mi přihlásit do internet bankingu od francouzského účtu, nejde mi na něj převést stipendium, je všechno v pohodě.)
Pokračování příště.
